Neobyčejný rok v obyčejné škole

uvodskolazima.jpg

01. 12. 2020

Rok 2020 byl pro společnost i každého jednotlivce opravdu jiný než všechny předchozí, byl dosti zvláštní. Jiné, zvláštní a doslova netradiční bylo tím pádem pro všechny zúčastněné
i vzdělávání na všech stupních škol. Svým jsme si prošli také v ZŠ a MŠ Kravsko.

Přibližně v polovině března vláda ze známých důvodů vyhlásila nouzový stav, následoval zákaz osobní přítomnosti žáků ve školách  a pak to začalo. A bylo to v prvních dnech dosti hektické. Zejména proto, že v podobné situaci nikdo z nás ještě nikdy nebyl. Doslova přes noc se rodila výuka na dálku. Komunikaci s rodiči i žáky zajišťoval na naší škole v té době informační systém EduBase. Ten byl vyhovující do té doby, dokud se chodilo normálně do školy, ale distanční výuce přestal  velmi brzy vyhovovat, a tak se postupně už během jarních měsíců začalo přecházet na MS Teams, který lépe odpovídá technickým nárokům doby i síťového zatížení. Postupně jsme na tento systém přešli úplně. Všichni dělali, co mohli. Někteří učitelé se pustili do natáčení videí, využívalo se samozřejmě bohatství veřejného internetového prostoru, začalo se s prvními on-line hodinami. Bez podpory rodičů by to zejména v těch prvních týdnech vůbec nešlo. Patří jim naše upřímné poděkování!

Každému je asi jasné, že ne všichni mají doma stejné podmínky. Také s touto neoddiskutovatelnou realitou bylo zapotřebí se vyrovnat. Škola se snažila být maximálně nápomocna. Umožnili jsme potřebným žákům zapůjčení školních notebooků, aby se mohli výuky na dálku účastnit. Další skupina dětí měla techniku, ale chyběl běžně používaný kancelářský balíček. Už počátkem dubna si děti a jejich rodiče mohli zažádat ve škole o instalaci zdarma s možností využití po celou dobu základní školní docházky. Telefonáty a e-maily s dětmi i rodiči byly samozřejmostí. Všichni jsme byli rádi, když jsme se postupně mohli, byť s omezeními, vrátit do školy. Do prostředí, kde si my jako pedagogové umíme poradit s nejrůznějšími specifiky a rozdílnostmi mezi dětmi. Každý jsme originál a při osobním jednání nás vede sama komunikace s dětmi tak, že můžeme reagovat na vzniklou situaci, odstranit nedorozumění, zachytit pochybující výraz ve tváři. Dálkově jsme byli odkázáni na zpětnou vazbu, na hodnocení dětí i rodičů, z nichž každému přece jen vyhovuje něco jiného. Samozřejmě jsme se po návratu do tříd zeptali dětí na jejich názory a dojmy.

Co jsme se dozvěděli? Že dětem chyběl především kontakt s kamarády a spolužáky, ale také s učiteli, protože prezenční výuka je efektivnější. Přestože by to mnohé děti nečekaly, nakonec se těšily zpátky do školy. Na všem se ale dají najít pozitiva. On-line hodiny se dětem líbily. Distanční výuka nutila žáky k větší samostatnosti a odpovědnosti například v rozvržení času či vyhledávání informací z dostupných zdrojů. V neposlední řadě jsme se všichni, tedy děti, rodiče i pedagogové, výrazně zlepšili v počítačových dovednostech. Prošli jsme, či spíše prošlapali jsme společně novou cestu. Pro všechny to bylo poprvé a doufali jsme, že zároveň naposledy.

Situace, do které jsme se vrátili z hlavních prázdnin, nám však hned v září dala tušit, že naposledy tedy opravdu ne. Rozdíl však byl v tom, že na podzim už existovala upravená legislativa a pravidelné propozice a instrukce z ministerstva. Když se tedy opakovaly jarní události i na podzim, byli jsme již podstatně lépe připraveni. On-line hodiny se staly takřka samozřejmostí, což, jak pevně doufáme, uvítali hlavně rodiče, protože jim to alespoň částečně odlehčilo. Děti se přímo na hodině mohou zeptat svého učitele, když něčemu hned neporozumí. Interakce je samozřejmě mnohem příjemnější i pro učitele. Stále ale bylo zapotřebí se popasovat s nedostatečnou technickou vybaveností některých žáků. Ono to není jen tak, když je v domácnosti víc dětí a k tomu některý z rodičů na home office. Využili jsme veškerých dostupných možností a umožnili sourozencům zapůjčení školního notebooku, některým jsme zajistili zavedení internetu zdarma. Stále ještě současně některým našim žákům tiskneme materiály v papírové podobě. Rodiče dětí si je po domluvě vyzvedávají ve škole, některým je učitelé vozí a předávají výměnou za ty vypracované. Všichni se snažíme, tím mám na mysli učitele, děti a v neposlední řadě rodiče, aby výuka byla co nejméně postižená fyzickou vzdáleností mezi námi, aby se děti naučily, co se naučit mají, aby deváťáci na jaře zvládli přijímací zkoušky. A hlavně si přejeme, aby přicházející nový rok všechny zbavil současných starostí a možná i strachů a abychom mohli normálně chodit do školy. Rok 2020 nás sice v mnohém omezil, ale také mnohému naučil. Pojďme jej tedy vnímat jako příležitost k tomu, abychom svoji práci posunuli na vyšší úroveň.

Mgr.Drahomíra Brzobohatá

« zpět